Čtvrtek 20. února 2025, 19:00, Na Marjánce 
(Bělohorská 262, Praha 6) STUDIO VOLANTES 
František Škroup: DRÁTENÍK   

Hudební nastudování: Marek Čermák 
Režie: Kateřina Křivánková 
Scéna a kostýmy: Sylva Marková   

Dráteník / Škroup – Matúš Šimko 
Růženka – Lenka Cafourková Ďuricová 
Vojtěch – Vincenc Ignác Novotný 
Liduška – Zuzana Badárová 
Květenský – Aleš Janiga 
Lána – Jiří Miroslav Procházka 
Kůl – Martin Vodrážka 
Hranatý / Chmelenský – Martin Mihál   

Volantes Orchestra, umělecký vedoucí Marek Čermák   

Lásce neporučíš. Růžena a Vojtěch se do sebe zamilovali na první pohled, ale jejich otcové s nimi mají jiné plány.   

Dráteník je komická opera o dvou dějstvích na libreto českého básníka a překladatele Josefa Krasoslava Chmelenského (1800-1839). Premiéru měla 2. února 1826 v pražském Stavovském divadle. Na Škroupův popud vypracoval Chmelenský poměrně rychle libreto a předložil jej Škroupovi ke zhudebnění. Ten partituru opery, uzpůsobenou zvyklostem vídeňského singspielu a francouzské opéra-comique, dokončil někdy před koncem roku 1825, a protože ji považoval za svou první významnou skladbu, přidělil jí opusové číslo 1. Sám pak Dráteníka nastudoval a vystoupil v něm v titulní tenorové úloze. Premiéra první původní české opery byla vnímána jako prvořadá společenská událost a zúčastnili se jí nejvýznamnější osobnosti českého kulturního života.   

Nastudováno v českém originále 
Přibližná délka představení včetně přestávky 120 minut 
Premiéra: 18. srpna 2022 v rámci Olomouckých barokních slavností

 Foto ​​​​​​Panda Foto pro Olomoucké barokní slavnosti

Neděle 9. března 2025, 19:30, Vzlet (Holandská 669/1, 101 00 Praha 10 – Vršovice) 
ENSEMBLE DAMIAN
Jan Josef Rösler: KANTÁTA O MOZARTOVĚ SMRTI  
Jan Branžovský: HOLOPRTSKÉ POSVÍCENÍ    

Režie: Tomáš Hanzlík    

KANTÁTA O MOZARTOVĚ SMRTI 
Thálie – Markéta Israel Večeřová
Polyhymnia – Veronika Kaiserová
III. múza – Hana Solanská
IV. múza – Dorota Grossová    
Petra Matějová – kladívkový klavír
Martin Smutný – pozitiv    
HOLOPRTSKÉ POSVÍCENÍ 
Kuba  – Matyáš Jirka
Franta – Martin Geržičák
Liduška – Kamila Škrachová
Rychtář/Šenkýř – Radim Chmelík
Dorant – Arnau Petřivalský
Redvuta – Andrea Suchomelová
Minka – Anežka Procházková
Ponocný – Nil Petřivalský  

Novodobá premiéra smuteční skladby z roku 1798 a české zpěvohry z Třebechovic pod Orebem.    

Ač se může na první pohled zdát, že jsou si tyto dvě skladby námětově velmi vzdálené, mají překvapivě mnoho společného. Obě hudebniny se dochovaly unikátně v archivu Pražské konzervatoře, a to pouze ve verzi klavírního výtahu. Obě se výrazně vztahují k Mozartově osobě. V případě Röslera námětově a stylově a v případě Branžovského stylově i transformováním jeho hudby do nové podoby. Klavírní výtahy byly pro inscenaci Ensemble Damian – na základě dobově doložené praxe o hraní sólových klavírních sonát s průvodem continua – obohaceny ještě o doprovod varhanního pozitivu. V případě Kantáty tak dílo zvukově přibližuje sakrálnímu prostředí, v případě Holoprtského posvícení mechanickým hracím nástrojům z přelomu 18. a 19. století.    

Mladičký Rösler byl od roku 1795 zaměstnán ve Stavovském divadle jako kapelník a dá se předpokládat, že Kantáta o Mozartově smrti zazněla za účasti místních hudebníků právě zde, v místě Mozartových největších triumfů, v pietní poloscénické podobě. V Kantátě vystupují múzy – bohyně tvůrčí umělecké inspirace – oplakávající zemřelého génia.    

O životě i díle skladatele, překladatele, herce, dramaturga a agilního vlastence Jana Branžovského (31. 3. 1790 Třebechovice p. Orebem, – ?) máme žalostně málo informací. Byl synem zámečníka Jana a jeho manželky Anny roz. Vintrové. Jeho mladší bratr Václav (1801–1874) se stal farářem v Chotusicích a z jeho majetku pochází dochovaná partitura zpěvohry Veselá bída. Jan Branžovský studoval nejprve v Praze, kde byl nejspíše vokalistou. Po mutaci se vrátil domů a pokračoval na gymnáziu v Hradci Králové (1807–10) a v Litomyšli (1811–14). Jeho stopa po roce 1814 mizí. Podle literaturou zachycených zpráv v rodném městě působil jako aktivní divadelních, byl duší třebechovického ochotnického divadla: hrál komické úlohy, studoval a řídil představení a překládal a upravoval texty, do každé hry komponoval a pro interprety rozepisoval árie, dueta a sbory. Dochovanou máme pouze zpěvohru na český překlad hry E. Schikanedera Die Lyranten oder das lustige Elend, zpěvní čísla ke zpěvohře Holoprtské posvícení (autor textu ani rok vzniku není znám) a orchestrální předehru Rytíř Odalinský aneb Nevinná pomsta vraždy. Ta se stala v úpravě pro klavír a pozitiv Sinfonií k současnému nastudování Holoprtského posvícení. Branžovský v prvních dvaceti taktech cituje téma Mozartovy klavírní sonáty c moll KV 457, ovšem v durové tónině, další hudební vývoj je samostatný. Děj je zrekonstruován na základě indicií obsažených ve zpěvních číslech, veršované dialogy dotvořil Marek Řihák. Hudbu obsaženou na dvou místech, kde byly z rukopisu vytrženy listy, se podařilo vzhledem k periodické stavbě doplnit.   

Premiéra: 2. června 2024 ve Vlastivědném muzeu v Olomouci 
Přibližná délka představení včetně jedné přestávky: 140 minut  
Nastudováno v češtině.

 Foto ​​​​​​​​Michal Málek

Pátek 21. března 2025, 19:00, Winternitzova vila (Na Cihlářce 2092/10, Praha 5)   
Kate Soper: HERE BE SIRENS  
Haimoni Balgavá: ZVUKY DŽUNLE 
Miloš Orson Štědroň: OPILCOVO DÍTĚ ANEB MALÝ MSTITEL 
Experimentální hudebně-divadelní komponovaný večer  

HERE BE SIRENS 
Here Be Sirens je operní/divadelní dílo americké skladatelky Kate Soper, které spojuje překrásnou hudbu, děsivý rámus, groteskní komedii a antickou tragédii. Představuje mytologické sirény jako reálné živé bytosti, zaujaté svým vlastním původem a posedlé možností útěku z fádního ustavičného toužení. „Zde jsou Sirény“ je fráze, která se používala jako kartografická poznámka na středověkých mapách v místech neprobádaných vod, aby upozornila na neznámé nebezpečí. Je to také název opery, ve které se tato stvoření snaží prozkoumat spletitost svého původu, touhy, zármutky a strachy skrze jediné médium, které dokonale ovládají: zpěv.    

Opera je určena pro tři sopranistky a klavír. V hudebním jazyku díla jsou slyšitelné rozmanité inspirace ve vokální polyfonii, melodickém jednohlasu, jazzové harmonii aj. a využívá také rozšířených interpretačních technik. Drásavou a syrovou hudbu střídají éterické plochy, mluvené pasáže, zpěv s klavírním doprovodem či a capella. Vokální party jsou v této opeře využívány melodicky, akordicky, preparovaně či jako bicí nástroj.

Scéna a režie: Zuzana Fischer 
Účinkují: Aneta Podracká Bendová, Eva Marie Kořená, Jana Vondrů 

ZVUKY DŽUNGLE Performance dua HANA a HAIMONI Zvuky džungle představuje zhudebnění středoamerických pralesů prostřednictvím hry na příčnou flétnu, klavír, zpěv a scénického, dramaticko-pohybového zpracování. Cyklus pracuje s imaginací posluchače, improvizací, často mění zvukovou barevnost, ale nebojí se ani ticha. Existuje však v pralese ticho? Přestože skladba využívá rozšířené techniky hry na nástroje a její popis se může zdát experimentální, díky představivosti posluchače bude skladba snadno srozumitelná. Haimoni Balgavá získala za stejnojmenný cyklus Zvuky džungle (pro flétnu a orchestr) mezinárodní cenu GENERACE 2021, jeho zpracování pro flétnu a klavír, které uslyšíte na festivalu Opera, je jeho volným pokračováním.    

Účinkují:  Hana Hána – flétna a zpěv Haimoni Balgavá - klavír   

OPILCOVO DÍTĚ aneb Malý mstitel 
Miniopera pro tři postavy a klavír na text P. H. Camiho vznikla na objednávku nakladatelství Teapot u příležitosti bibliofilského vydání výboru z Lamího mikrokomedií Krotitel šneků. Libreto: Miloš Orson Štědroň  

Účinkují: 
Ubohá matka – Veronika Movsesyan 
Hanebný otec – Martin Vodrážka 
Hodné dítě – Lea a Tea Štědroňovy 
Klavírní doprovod – Miloš Orson Štědroň  

Přibližná délka představení 110 minut včetně jedné přestávky. 
Nastudováno v angličtině (Here be Sirenes) a češtině

Foto Žaneta Havelková

Foto Žaneta Havelková

Sobota 29. března 2025, prostor v jednání 
OPERATIVA 
David Ryan, Vít Zouhar, Rocc: I-ME   

Koncept, hudba, sound art, live performance: David Ryan, Vít Zouhar 
Koncept, inscenace: Rocc   

Účinkují 
Katja Konvalinka – hlas 
Sanja Nešković Peršin – performer 
Jaroslav Topinka – zvuk   

Koprodukce se Slovinským komorním hudebním divadlem   

Výzkumný a experimentální operní projekt, který se snaží zkoumat nové hudebně-divadelní formy a otevřít hranice chápání toho, čím opera může být.   

Východiskem projektu je použití textů a slov v rámci vývoje raných oper pozdní renesance, jejichž libreta silně čerpala z Ovidiových Proměn. Jedná se o čtvrtý díl volného operního cyklu ECHO-Metamorphoses, který režisér Rocc zahájil v roce 2015 společně s Vítem Zouharem (Prague Quadrennial 2015) a na kterém spolupracovali Natalia Ushakova (Festival Opera Praha, 2017) a ISHA Trio (Prague Quadrennial 2019).   

Složitá historie raných oper a jejich intelektuální zázemí při pokusech o moderní realizaci řeckého dramatu podle historických principů zůstává fascinujícím hlavolamem pro současnou praxi. Samotné libreto v různých živých, mrtvých a uměle vytvořených jazycích pracuje s mytologickým námětem Echa a s řadou epigramů ze slavné Anthologia Graeca ze 7. století př. n. l. Samotné epigramy nám dávají obrovský vhled do vývoje poezie a jejího prolínání s pamětí a časem. Doslovný překlad slova epigram je „nápis“ a tyto nápisy fungují jako podněty pro cestovatele podél cesty. Jsou to aforistické výpovědi o životě obecně, reflektující lidský úděl, úvahy o ztrátě, jsou dokumentací touhy a sexuálních výstřelků, stejně jako hrou se slovy a pojmy, ale především hrou samotného času. Velké mýty zůstávají přítomné v celé antologii, ale jsou konfrontovány realitou každodennosti. V současnosti fungují jako nalezené předměty – náměty, často vzdálené a odpudivé, ale také zvláštně blízké a přítomné. Výzkum starověké hudby překvapivě vyústil ve zkoumání melodie a vynález jednoduchých stupnicových postupů. Zvuk zkoumá možnosti něčeho zcela elementárního a tím otevírá nové akustické, vokální a prostorové možnosti. Kompozice obsahuje řadu fragmentů, které lze pozorovat jako mozaiku. I-ME odráží příběhy, události a osudy – to, co se stalo nelze zapomenout tak dlouho, dokud jsou nápisy čitelné. A když budou zapomenuty, budou přítomny jejich nepřítomností. Nápisy jsou hraniční kameny, které vymezují území myšlenek, zákonů, přesvědčení a činů. Projekt I-ME je tedy ozvěnou nezapomenutelného.   

Premiéra: 8. prosince 2022 v rámci Festivalu Opera Schrattenbach 
Přibližná délka představení: 60 minut, bez přestávky 
Nastudováno v angličtině a esperantu

Foto - Darja Štravs Tisu  

Neděle 6. dubna 2025, 15:00, Kostel Husova sboru (Wuchterlova 523/5, Praha 6) 
Emil Viklický: ORÁČ Z ČECH   

Libreto: Pavel Dominik 
Režie: Rocc 
Dirigentka: Ema Mikešková 
Produkce: Kulturní Morava   Účinkují: 
Smrt – Michaela Zajmi
Oráč – Aleš Briscein
  
Autorem hudby je jeden z nejvýznamnějších českých hudebníků Emil Viklický (1948), jazzový pianista a hudební skladatel, absolvent americké Berklee College, hrající a komponující „napříč hudebními žánry“. Sklízel uznání na českých i zahraničních pódiích, a to nejen jako hudebník účinkující v předních jazzových uskupeních (vedle těch nejvýznamnějších hvězd jazzového hudebního světa), ale i jako skladatel artificiální hudby. Do této oblasti se řadí i několik jeho rozsáhlejších hudebně dramatických děl. K nejvýznamnějším z nich náleží i opera Oráč z Čech (Der Ackermann aus Böhmen) na námět německy píšícího českého autora, známého pod jménem Jan ze Žatce. Jeho dílo náleží k nejstarším a současně nejdůležitějším literárním památkám, vzniklým v českém kulturním prostoru a stalo se pojítkem mezi česky a německy mluvícími obyvateli „Srdce Evropy“.   

Slovo režiséra: operu »Oráč z Čech« Emila Viklického vnímám jako spirituální operatorium. Libreto Pavla Dominika se zakládá na středověké disputaci Jana z Žatce z roku 1401 a již tento fakt, že se odkazuje na více než 600 let starou a jíž nastupujícím humanismem protkanou mysl, tomuto zhudebněnému „dialogu“ dodává absolutně nadčasovou dimenzí. Oráč coby alegoricky prototyp člověka, který se pokouší vyrovnat se smrtí své milované ženy, promlouvá s personifikovanou Smrti o smyslu lidského života, a nakonec se dostává až k samotnému „božímu soudu“: role Smrti je v životě prostě důležitá, dává životu smysl, a zase bez života by rovněž nebylo smrti. Co je v životě důležité, jsou pevné morální cíle – a víra. Ovšem co jsou dnes morální zásady a v co vlastně dnes věřit? To jsou otázky, ke kterým nás dílo vede. I dnes se stále snažíme vyhýbat smrti, místo abychom se v té hektické době zastavili, vzali si čas a popovídali si s ní. Takto se něco dozvíme, jen tak snad pochopíme lépe ten krásný život.   

Premiéra nové verze díla v rámci festivalu Opera 2025 
Nastudováno v českém originále 
Přibližná délka představení: 60 minut

Pondělí 7. dubna 2024, 19:00, Státní opera 
NÁRODNÍ DIVADLO BRNO 
Richard Strauss: SALOME   

Hudební nastudování: Marko Ivanović 
Dirigenti: Marko Ivanović, Ondrej Olos 
Režie: David Radok 
Scéna: Dragan Stojčevski 
Kostýmy: Zuzana Ježková 
Světelný design: Přemysl Janda 
Choreografie: Andrea Miltnerová 
Dramaturgie: Patricie Částková   

Herodes – Jaroslav Březina 
Herodias – Eva Urbanová 
Salome – Linda Ballová 
Jochanaan – Birger Radde 
Narraboth – Vít Nosek 
Páže Herodiady – Jana Hrochová 
1. Žid – Zbigniew Malak 
2. Žid – Pavel Valenta 
3. Žid – Petr Levíček 
4. Žid – Michael Robotka 
5. Žid – Kornél Mikecz 
1. Nazarejec – Josef Škarka 
2. Nazarejec – Zoltán Korda 
1. voják – Josef Škarka 
2. voják – David Nykl 
Kapadocian – David Nykl 
Otrokyně – Jitka Zerhauová   

Orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno, tanečníci   

Dívka tančí. Jeden za druhým, ve smyslném pohybu, padá k zemi jejích sedm závojů. Tančí, aby potěšila krále Heroda, a chce za to jen jediné. Hlavu muže, kterého miluje. Když nechce opětovat její lásku, Salome touží alespoň po polibku jeho mrtvých úst…   

Expresivní, krátká a šokující, tak by se dala stručně popsat Straussova opera Salome podle hry Oscara Wilda. Příběh inspirovaný Biblí o půvabné Salome, dceři krále Heroda, a její obsesivní lásce k prorokovi Jochanaanovi skutečně vyvolal při premiéře pořádný skandál. Zároveň se dílo plné silné, dramatické hudby a bohatých orchestrálních barev stalo celosvětovou senzací a je jí právem dodnes.   

Premiéra: 17. června 2023 v Janáčkově divadla v Brně 
Nastudováno v německém originále, české a anglické titulky 
Délka představení: 1 hodina 45 minut, bez přestávky 

Představení je přístupné od 15 let.

Foto - ​​Marek Olbrzymek

Pondělí 14. dubna 2025, 19:00, Stavovské divadlo 
NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ, OSTRAVA 
Nino Rota: FLORENTSKÝ SLAMĚNÝ KLOBOUK   

Hudební nastudování: Marek Šedivý 
Režie: Jiří Nekvasil   

Komická opera skladatele proslulého především hudbou k filmům Federica Felliniho nebo filmové trilogii Kmotr. Ve stínu těchto oscarových a jiných ocenění však často zůstává Rotova pozoruhodná tvorba opusů symfonických, komorních i hudebně-dramatických. Mimořádným dokladem skladatelova všestranného hudebního talentu je také komická opera Florentský slaměný klobouk, jejíž libreto je inspirováno slavnou fraškou Eugèna Labiche a Marca Michela. U nás si tento námět získal mimořádnou oblibu zejména díky filmovému zpracování Oldřicha Lipského z roku 1971 v hlavní roli s excelentním Milošem Kopeckým.   
Příběh odehrávající se v Paříži poloviny 19. století vtahuje diváky do světa absurdních situací, záměn totožnosti a bouřlivého humoru. Sledujeme Fadinardův dobrodružný a chaotický svatební den poté, co jeho kůň sežere slaměný klobouk cizí ženy. Beznadějná snaha mladého ženicha nahradit klobouk dříve, než celá záležitost vyústí ve skandál, jej vede skrz sérii stále absurdnějších eskapád, v nichž je konfrontován s celou škálou barvitých postav. Rotova hudba plná živých melodií, důvtipné orchestrace a nápaditých hudebních motivů zdůrazňujících komediální prvky děje dokonale doplňuje rozmarnou povahu příběhu. Jde o skvěle vyváženou směs italské buffy, neoklasicistního stylu, hravé energie a skladatelova brilantního smyslu pro časování komediálních efektů. Florentský slaměný klobouk je jedním ze zásadních klenotů komické opery 20. století a jeho rozkošná hudba, nadčasový humor a nezadržitelná radost ze života teď v české premiéře přichází i k vám.   

Česká premiéra: 13. března 2025 v Divadle Antonína Dvořáka 
Nastudováno v italském originále, české a anglické titulky

Pátek 18. dubna 2025, 19:00, Stavovské divadlo 
MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC 
Pietro Mascagni: SEDLÁK KAVALÍR  
Ruggero Leoncavallo: KOMEDIANTI    

Hudební nastudování: Petr Šumník 
Dirigent: Marek Madeja / Petr Šumník 
Režie: Veronika Kos Loulová 
Dramaturgie: Viktorie Vášová 
Scéna: Petr Vítek 
Kostýmy: Vojtěch Hanyš 
Světelný design: Jan Hugo Hejzlar 
Choreografie: Martin Talaga 
Sbormistr: Lubomíra Hellová   
SEDLÁK KAVALÍRSantuzza: Zuzana Jeřábková 
Turiddu: Raman Hasymau Lucia: Magda Málková 
Alfio: Minsoo Ahn Lola: Barbora Perná   

KOMEDIANTI 
Canio: León de la Guardia 
Nedda: Barbora Perná 
Tonio: Minsoo Ahn 
Beppe: Raman Hasymau 
Silvio: Daniel Kfelíř   

Orchestr, sbor a balet Moravského divadla Olomouc, Dětský pěvecký sbor – BoDo centrum, o.s. pod vedením Hany Vyroubalové   

Sedlák kavalír je příběhem lásky a nevěry, který skončí tragickou smrtí. Dramatický děj je podpořen i strhující hudbou, která umocňuje všechny nálady a emoce. Komedianti jsou vedle toho tematicky vrstevnatější. Jedním z témat, které se nakonec pro inscenační tým stalo klíčovým, je život umělců a jejich postavení ve společnosti. Současně je v Komediantech zásadní motiv divadla na divadle. Poznáme, co je nazkoušené a co vzniká v rámci improvizace? Co je divadlo a co je realita? Co je záměrné a co se vymyká kontrole?   

Premiéra: 15. prosince 2023 v Olomouci 
Nastudováno v italském originále, české a anglické titulky 
Délka představení včetně jedné přestávky: 3 hodiny

Foto - ​​​​Tereza Valnerová