Pátek 3. listopadu 2017, 19:00, České muzeum hudby

OPERA POVERA

Vít Zouhar, Rocc
ECHO – METAMORPHOSES II

Hudba / zvuk Vít Zouhar, scénická koncepce Rocc, dramaturgie Pavel Petráněk, manažer projektu Tomáš Cafourek

 

Opera-ambient ECHO – METAMORPHOSES II je výzkumně-experimentálním operním projektem spolku opera povera, který se zabývá hledáním nových hudebně-divadelních forem a navazuje takto na operní instalaci ECHO – METAMORPHOSES I odprezentovanou Vítem Zouharem a Roccem v ramci Pražského Quadriennale 2015 v Českém muzeu hudby a na podzim roku 2015 v rámci festivalu Opera Schrattenbach v Uměleckém centru Univerzity Palackého v Olomouci. Svým tématem se projekt obsahově vrací k prainspiraci prvních oper vůbec z přelomu 16. a 17. století: Ke starořímskému básníkovi Publiovi Ovidiovi Nasovi (43 př. n. l. – 18 n. l.) a jeho hlavnímu epickému dílu Proměny či Metamorphoses obsahující celou řadu starořeckých a římských mýtů popisujících různé proměny podoby. Toto dílo sloužilo jako předloha k prvním operním libretům jako např. Dafne, Orfeus a Eurydika a další.

 

Opera je syntetické umělecké dílo, které spojuje složku hudební, literární, výtvarnou, pěveckou, hereckou, taneční. Opera jakožto hudební divadlo je tedy audio + vizuálním médiem, symbiózou „zvuku a obrazu/prostoru“. Archetypálním námětem na téma „zvuku a obrazu“ je antický příběh o Echo a Narkissovi a jich prazvláštní dialog z 3. knihy Ovidiových Proměn: Echó je v řecké mytologii horská nymfa, která byla proměněna v ozvěnu. Byla proslulá svou upovídaností. Když jednou bohyně Héra byla na stopě záletů svého manžela, nejvyššího boha Dia, zdržovala ji Echó svým štěbetáním tak dlouho, až se Zeus stačil své pronásledovatelky zbavit. Héra potrestala Echó tím, že napříště nesměla sama promluvit, mohla jenom opakovat poslední slova, která řekli jiní. To poznamenalo tragicky její osud, když se setkala s krásným mladým mužem jménem Narkissos. Byl to mladík poněkud plachý, ale krásný tak, že mu nadbíhaly ženy, ale i krásné nymfy. On však o žádnou z nich nestál. I osamělá Echó se zoufale zamilovala do krásného Narkissa, vracela mu však jen některá slova, která sám první promluvil. Zmatený Narkissos však pohrdal i její láskou a celé dny jenom pozoroval svůj obraz, který se odrážel na vodní hladině. Tak dlouho se nakláněl nad hladinu, až se nakonec ve studánce utopil. Jeho tělo nebylo nalezeno, prý bylo proměněno ve žlutý květ narcisu. V Řecku byl narcis považován za květinu smrti... Echó se z nešťastné lásky utrápila. Hořem se pomalu ztrácela, až z ní zbyl jenom hlas, který v horách, lesích i propastech opakuje jako ozvěna, co zaslechne od lidí.

 

ECHO – METAMORPHOSES II je takto druhým projektem z řady alternativního polyoperního cyklu s názvem METAMORPHOSES a bazíruje na Roccově tezi, že vše, co jakýmkoliv způsobem propojuje zvuk a prostor, může být interpretováno jako opera. Dramaturgickým záměrem projektu je prověřit současné prostředky, které opera využívá a pokusit se posunout hranici tohoto žánru. Opera jako interdisciplinární multimediální umělecká forma má proniknout široko mimo kamenné divadlo a snažit se takto netradičním způsobem a formou oslovovat širokou veřejnost.

 

 

 

 

 

 

copyright © Opera 2015, website by JanAltonDesign, 2009-17